Čím větší listy rostlina tvoří, tím více pro sebe potřebuje prostoru a větší hloubky vody. V případě větších a bujně rostoucích druhů leknínů je potřeba hloubky vody nejméně 80 cm, nebo raději i více. Pro drobně rostoucí lekníny vám postačí vodní nádrž nebo zahradní jezírko s hloubkou mezi 30 až 50 cm.
Velikost rostlin je rovněž určující pro jejich počet. Drobnolisté lekníny se spokojí s plochou jednoho metru čtverečního, naopak mohutný velký leknín vám pokryje vodní plochu několikanásobně větší. Leknínům nikdy nesvědčí studená voda. To však neznamená, že se nemohou pěstovat i v oblastech s vyšší nadmořskou výškou a chladnějším podnebím. Podmínkou však v takových místech je přírodní nádrž, ve které je dno poryto vrstvou bahna, do kterého se kořeny leknínů mohou uchytit. Pokud taková vodní nádrž nepromrzne až ke dnu, mají lekníny šanci přezimovat. Přispívá k tomu i spadané listí, které vytvoří žádoucí podušku.
Ve studené vodě lekníny hůře rostou, přes léto nezískají zásobní látky potřebné pro přezimování. Proto se vyplatí v chladnějších polohách pěstovat lekníny v přenosných koších, které se na podzim z vody vyjmou a umístí se do jara ve sklepě. Z malých a mělkých zahradních jezírek je třeba lekníny na zimu vyjmout v každém případě, neboť malé nádrže promrzají většinou až ke dnu.
Na jaře leknín v koši vrátíme do vody, když předtím můžeme zapravit do substrátu granulované organické hnojivo, ze kterého se živiny uvolňují pozvolna. Nehnojte přímo do jezírka, neboť se voda zakalí a začnou v ní růst řasy a sinice. Nádobu s leknínem je dobré zatížit kamenem, aby na dne lépe držela.
