Zatímco v minulých letech jsme mohli zaznamenat odklon od tradičních přírodních materiálů, dnes se vrací dřevo v plné síle a to nejen ve formě nábytku či obkladů, ale i jako hlavní stavební materiál. Dřevo je tradičním materiálem pro stavbu a vnitřní zařízení obytných objektů.
Dříve se používalo hojně při stavbě, částečně jako pomocný materiál, např. na lešení a bednění, ale hlavně jako konstrukční materiál na střechy, stropy, stěny, zárubně apod. V posledních desetiletích se jeho spotřeba omezovala, jednak pro jeho nedostatek, jednak proto, že jiné materiály mají pro daný účel vhodnější vlastnosti. Nahrazovalo se proto pro mnohé účely kovy, plastickými hmotami nebo betonem.
Dřevo je organická látka, je proto velmi různorodé, v různém prostředí mění své formy a vlastnosti a má omezenou životnost. Naproti tomu je svým charakterem ušlechtilé, při správném zpracováni esteticky působivé a přináší do našich domovů odraz živé přírody. Používá se tudíž stále více spíše jako materiál pro zařízení bytů a chat a jako výzdobový prvek v interiéru a exteriéru. V tomto směru je dřevo nenahraditelné.
Složení a stavbu dřeva můžeme vidět na každém pařezu, špalku nebo prkně, na němž je zobrazen řez kmenu. Vidíme na něm roční přírůstky dřeva v jednotlivých mezikružích, v tzv. létech. Ve středu průřezu jsou léta nejhustší, na obvodě nejřidší. V každém mezikruží je opět různá hustota buněk. Jarní přírůstky jsou řidší, letní a podzimní hustší. Tím jsou dány i pevnostní vlastnosti dřeva v jednotlivých částech průřezu kmene. Jádrové dřevo je hustší a tudíž pevnější, okrajové dřevo je řidší a tedy podřadnější.
Syrové, nevysušené dřevo obsahuje až 70 % vody, suché dřevo má asi 10 procent vody. Při schnutí mění dřevo svůj objem a tvar. Rychlým neodborným sušením může dřevo popraskat. Dřevo schne od vnějšku do středu, nerovnoměrné vysoušení vytváří vnitřní napětí. To způsobuje kroucení nařezaných prken v příčném i podélném směru.
Deformacím prken můžeme zabránit tím, že je správně skladujeme a pomalu sušíme. Řezivo uskladňujeme v proložených vrstvách, aby k němu byl ze všech stran přístup vzduchu. Zabráníme, aby slunce mělo na dřevo přímý účinek. Dřevo zpracováváme až po dostatečném proschnutí.
Při stavbě, údržbě a zařizování rodinných domků a chat se setkáme s těmito nejdůležitějšími druhy dřeva:
Smrk
Smrk jako nejpoužívanější měkké dřevo je levné, dobře opracovatelné a poměrně pevné. Má slámově žlutou barvu a obsahuje hodně pryskyřice. Po Opracování se dá dobře mořit, čímž vystoupí zřetelně jeho vnitřní kresba. Špatně se leští a špatně snáší změny vlhkosti. V suchém prostředí má dlouhou životnost.
Borovice
Borovice má podobné vlastnosti jako smrk, je však měkčí a obsahuje ještě více pryskyřice. Okrajové řezivo má světlou zlatožlutou barvu, jádro je červenohnědé. Účinkem světla barvy tmavnou. Má velmi kontrastní kresbu. Špatně se moří a leští. Povrch impregnujeme fermeží.
Jedle
Jedle má podobné vlastnosti jako smrk, je však měkčí a mívá hodně suků. Má běložlutou až narůžovělou barvu s výraznou kresbou. Opracovatelnost je obtížnější, přesto se však používá dosti často pro vnitřní zařízení.
Modřín
Modřín je proti předchozím jehličnatým dřevinám odolnější vůči vlhku a mnohem trvanlivější. V podélném řezu je i barevně zajímavější. Okrajové vrstvy jsou červenožluté a poměrně úzké, jádro je široké, hnědočervené zbarvené. Modřínové dřevo je polotvrdé, velmi dobře opracovatelné, obtížně se leští. Používá se jak pro vnitřní zařízení, tak i pro obklady stěn. Pro svou odolnost efektní zabarvení se používá s oblibou i na vnější dveře a vrata.
Buk, dub a jasan
Buk, dub a jasan patří mezi tvrdá dřeva, která přicházejí pro běžné práce málokdy v úvahu. Práce s nimi je obtížnější, barevně i kresbou jsou méně zajímavé.
