Dýhováním rozumíme nakližování tenkých listů dřev na vhodný základ. Dýhované výrobky jsou lehčí než výrobky z masivního dřeva. Vhodným sesazením dýh do různých obrazců získáme kresby, kterých bychom u masivního dřeva nikdy nedosáhl. Nejčastěji dýhujeme překližky, laťovky a konstrukční desky z dřevěného odpadu. Můžeme též dýhovat i plochy nepřiklížené, jako vlysy, rámy, hranoly, zakřivené plochy, profily, lišty aj.
Aby se konstrukční desky po dýhování nebortily, musíme je dýhovat z obou stran. Z jedné strany můžeme dýhovat jen laťovky od tloušťky 35 milimetrů. Vnější i vnitřní dýha musí probíhat vždy napříč poddýžek. U spárovek musí vlákna dýh probíhat ve stejném směru s vlákny spárovek. Rámy s úzkými vlysy můžeme dýhovat jen z jedné strany dýhami s různým směrem vláken.
Dýhy ve svazcích nejdříve rozměříme a předrýsujeme, zkrátíme a seřízneme na šířku. Ze získaných přířezů se slepují sesazenky. Dýhy s vlhkostí vyšší než 12 % musíme před sesazením vysušit. Bezvadné dýhy s nejlepší kresbou s barvou vybíráme na dveře a důležité nábytkové dílce. Ostatní části dýh upotřebíme na boky, půdy apod. Nejdříve vyměříme přířezy nejdelší; kratší kusy a zbytky upotřebíme na dílce menších rozměrů. Při menším počtu dýh odřezáváme podélné spáry řezákem podle pravítka. Nejčastěji upneme při spárování několik přířezů mezi dvě hoblované desky a boky přihoblujeme mackem.
Dýhy lepíme na základ glutinovým klihem. Základ i příkladky mírně nehrajeme. Dýhy sesazené v různém směru vláken nebo na křížovou spáru přikládáme až po částečném zrosolovataění klihu. Desky pak proložíme dřevěnými příkladky nebo pozinkovanými plechy ohřátými na 45 až 50 °C a ihned lisujeme. Lisovací tlak musí působit dříve než dýhy klihem nabobtnají. Jinak se dýhy ve spáře snadno přesunou.
Lisujeme v utahovacím nebo vřetenovém lisu, a to nejdříve vřetena střední a potom krajní, aby tlak působil od středu ke krajům.